HISTORIE VINAŘSTVÍ V KOBYLÍ

Vinařství Víno z Kobylí z Velkopavlovické podoblasti si uvedením Kolekce Osm Století připomíná počátky pěstování vinné révy v této oblasti. Před osmi sty lety vznikly vinice nacházející se na lokalitách, které v současnosti patří našemu vinařství. Počátky vinařství na těchto viničních tratích se datují do období 13. století. Tehdy Boček z Obřan daruje cisterciánským mnichům své vinice a další část majetku, aby založili Žďárský klášter. Hospodářsky orientovaní cisterciáci byli ve vinohradnictví velmi zdatní, zaváděli nové metody jak při obdělávání vinic, tak i při lisování a uchovávání vína. Ve 14. století se začali produkci vína věnovat také brněnští měšťané, kteří převzali již lety prověřené zkušenosti s pěstováním vinné révy a navázali tak na tradici církevních a klášterních institucí. První velký rozkvět obchodu s vínem je spjat s obdobím vlády Karla IV, který měl nejen víno rád, ale dal jeho pěstování také právní rámec. Vydal královský mandát, v němž nařizoval zakládání vinic na vhodných místech, osvobodil majitele nově založených vinic na 12 let od všech daní a dávek a stanovil tresty pro všechny, kdo by chtěli vinicím škodit.

Rozkvět vinohradnictví ovšem zpomalila také na území Kobylí husitská revoluce. Ještě hůře situace vypadala v 15. století, kdy velmi citelně zasáhly tento region česko-uherské války mezi Jiřím z Poděbrad a uherským králem Matyášem Korvínem.  Kobylí zůstalo úplně opuštěné, stejně jako desítky dalších obcí a osad v okolí. Obnova viničních hor, jak se tehdy dnešní viniční tratě nazývaly, opět nastává v 16. století. Názvy jednotlivých viničních tratí vznikaly buď od určitého biologického druhu, který se v krajině vyskytoval, jako například Sovinky, či byla odvozena z německého pojmenování pro Plumlovskou horu – Plumberg, ze kterého nakonec vznikl název Lumperky. V předbělohorské době prožívali zdejší vinaři období nebývalého rozmachu.

Na obnově kobylských vinohradů po nepřejícím 17. století se podíleli brněnští měšťané a do jisté míry i představitelé feudální vrchnosti. Víno se stalo i v poválečné době žádanou komoditou. Svěží vítr a lepší časy nastaly znovu o století později. Zvýšila se vinařská produkce a víno se postupně zkvalitnilo a stávalo se velice žádaným. Moravské vinařství do značné míry ovlivnilo vydání Všeobecného vinohorenského zřízení pro markrabství Moravské z roku 1784, které zrušilo a nahradilo dosavadní horenské řády. Vinařská a soudní samospráva přestala existovat. Vinice mohly být zakládány kdekoli, tedy i na bývalých pastvinách a úlehlích a již netvořily uzavřené celky jako v předešlých dobách. Nový rozvoj vinic vedl v Kobylí k nebývalému rozvoji poddanských lisoven a sklepů. Zřizovaly se v těsné blízkosti osady, ale i v obytné zástavbě. Větší intenzita výstavby sklepů umožnila kobylským vinařům kvalitnější školení vína, čímž se zvýšila i jeho tržní cena. Podstatně vyšší hodnoty dosahovaly starší ročníky, které se staly zárukou jakosti a většího zisku. V průběhu 19. století byly vysazovány rozmanité odrůdy vinné révy.

V revolučním období kolem roku 1848 se zvýšila nabídka levnějších zahraničních vín, vzrostla konzumace domácích kořalek a ovocného vína, a tím poklesl i zájem o viniční hospodaření. Vinice se začaly přeměňovat na sady, bramborová nebo obilná pole. Přesto se řada vinic udržela. Ani druhá polovina 19. století nebyla pro vinaře jednoduchá. Tentokrát bojovali s nepříznivými klimatickými podmínkami a objevilo se několik biologických škůdců a houbových chorob. Na začátku dvacátého století se celoevropská pohroma způsobená révokazem nevyhnula ani vinohradům v Kobylí. Moravské vinařství procházelo v první polovině 20. století významnou proměnou. Stále se zvyšující poptávka a zájem o nové odrůdy vinné révy, o jejich pěstování i ochranu, kladly velký důraz na informovanost a vzdělanost vinařů. V roce 1938 bylo samotnými vinaři založeno vinařské družstvo, na jehož tradici navazuje Víno z Kobylí.